BJARKAN je moje tichá řeč a moje paměť.

Jmenuji se Hana.
Jsem žena, matka dvou dcer, partnerka muže, který mi dnes dává bezpečí, respekt a prostor růst.

Než jsem se do tohoto bodu dostala, prošla jsem i obdobím, kdy jsem několik let žila v toxickém vztahu.
Právě tehdy se ke mně naplno vrátila potřeba tvořit.

Začala jsem hledat symboly a obrazy, které by mi pomohly znovu se spojit sama se sebou.
Ne jako únik, ale jako tichou oporu — něco, čeho se lze dotknout, když slova nestačí.
Postupně se skrze tyto motivy začal vracet dech, pevnost a pocit vlastního středu.

Tvoření pro mě nebylo projevem síly, ale cestou k ní.
Cestou, která mi umožnila znovu se nadechnout a stát se nositelkou svého vlastního příběhu.

K textilu jsem se přitom dostala už jako dítě.
Batikování, vrstvení barev a práce s látkou mě naučily trpělivosti a respektu k procesu.
Malba na textil mi později umožnila spojit tělo, příběh a paměť do jednoho celku.

Pracuji jako pečovatelka o seniory — mezi lidmi, kteří nesou paměť celých generací.
Právě tam si znovu a znovu uvědomuji, jak důležité je uchovávat, předávat a neztratit nit.

Inspirují mě staré mýty, sever, slovanské kořeny a cykly přírody.
Ne jako minulost, ale jako živá struktura, která nás drží pohromadě.
Stromy, tváře, strážkyně a tiché symboly — obrazy, které nesou paměť i sílu zároveň.

Každý kus vzniká pomalu a ručně.
Jen jednou.
Ve chvíli, kdy je obraz hotový — ne tehdy, kdy to žádá trh.

Tvořím oblečení a tašky pro všechny, kteří cítí, že síla nemusí být hlasitá.
Pro ty, kteří vědí, že být nositeli znamená nést dál — příběh, paměť i vlastní cestu.

Malováno ručně.
Vytvořeno jednou.
Neseno dál